Jarní prázdniny jsme strávili téměř na hranicích naší krásné země v Železné Rudě.

Celý čas byl prosycen dobrodružstvím, smíchem i dětskou radostí ze spousty sněhu, která tam na nás čekala.

Toho jsme ihned využili a za pomoci největších hrnců z kuchyně jsme postavili tak veliké iglú, že se v něm mohl zpříma postavit i náš dvoumetrový vedoucí. Dalo nám to hodně práce a úsilí, ale také jásotu z vydařeného díla.

Stavba nám unavila ruce, ale nikoli nohy, a tak jsme se mohli vydat na pár napínavých výletů, kdy jsme se museli chvílemi brodit vysokými závějemi sněhu. Nejdále naše kroky vedly do Německa, kde jsme se setkali s pratury, koňmi Przevalského, ale naštěstí za ohradou. „Dům divočiny“ nám rozšířil obzory v oblasti šumavské přírody.

Když jsme zrovna netrávili čas venku, tak jsme se ohřívali uvnitř katolické fary, ve které jsme nalezli útočiště. Hráli jsme deskové hry, jako třeba Kapitána Sonara, Scythe a Dixit, nebo jsme poslepu vařili dort zvaný Mraveniště a myslím, že se nám velice podařil.

Drahocenný týden volna jsme si co nejvíce užili, stejně jako sníh.