Text evangelia na 13.11. je L 21,5-19

Ještě ani nedozněla Ježíšova slova o hodnotě daru, která řekl u chrámové pokladnice, když do ní vhodila chudá vdova čtyrák a už se učedníci rozhlíží po chrámových zdech. Tvoří je krásné kameny a na nich nápisy upomínající na zbožné dary, díky kterým byl chrám postaven. Jsou zde zvěčněna jména zbožných dárců.
Když Ježíš mluvil o tom, že nezůstane kámen na kameni a všechno bude rozmetáno, zdálo se, že mluví o konci světa. V roce 70 ale byly kameny rozmetány – a konec nepřišel.
Lidé se často upnou k něčemu pomíjivému v naději, že to je něco jistého a trvalého. Když pak ty věci pominou, zdá se jim, že je to konec – konec světa, konec všeho. Neví, co dál.
Jisté a trvalé ovšem nejsou ani peníze v bance ani plné stodoly. Trvalé nejsou naše záslužné dary ani velkolepé kostely stavěné na věčnou památku. To vše vezme za své – nejpozději na konci tohoto věku.

Pomíjivost věcí by nás neměla zaskočit. Přijdeme-li o majetek nebo nám někdo „rozmetá“ naše dobré dílo, takže nezůstane kámen na kameni, nehruťme se. To přece není konec světa. Právě tehdy je třeba osvědčit vytrvalost, abychom došli až do cíle.