Text evangelia na 26.2. je Mt 4,1-11
Bohatému mladíkovi kdosi řekl: „Když máš tak bohaté rodiče, tak máš spousty peněz a můžeš si koupit, co chceš.“ On na to odpověděl: „Protože mám bohaté rodiče, umím s penězi zacházet, rodiče mne naučili hospodařit.“
V pokušení na poušti vnucuje Ďábel Ježíši „model Božího syna“, který své synovství umí využít. Když má hlad, tak promění kámen ve chléb, létá si na křídlech andělů a vše mu patří, protože vše patří jeho otci. Ježíš ale chápe své synovství jinak. Krásně to vystihuje starý hymnus: „způsobem bytí byl roven Bohu, ale nevzal si z toho pro sebe kořist, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka…“ (více F 2,6-11). Ježíš není Boží syn podle toho, že si žije jako Boží syn, ale že žije jako Boží syn. Plní vůli svého nebeského Otce.
A jak jsme na tom my. Chceme si žít jako Boží děti nebo chceme být Božími dětmi? Záleží hodně na nás, jestli to bude jen „jako“ nebo jestli to bude doopravdy.