Text evangelia na 23.4. je L 24,13-55

Když šli dva učedníci po Ježíšově ukřižování na venkov a diskutovali o všem, co se v Jeruzalémě odehrálo, připojil se k nim sám vzkříšený (v15). To se tak stává, že kde se dva nebo tři baví o Ježíši, On se do jejich hovoru vmísí.

Učedníci ho ale nepoznali (v16). A dokonce na závěr čteme, že „zmizel jejich zrakům“(v31). Řekli si ale: „což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil?“ (v32). Inu, srdce někdy vidí líp než oči – zvláště ve věcech víry.

Když jim o vzkříšení říkaly ženy, ohromilo je to (v22). Nyní jsou ohromeni dvakrát víc a vrací se do Jeruzaléma, aby řekli ostatním, že ženy mají pravdu: vstal z mrtvých! Ti už to ale ví a vítají je slovy: „Pán byl opravdu vzkříšen.“ Církev není společnost na zachování odkazu Ježíše, jeho učení a skutků. Církev je společenstvím víry, kde je vzkříšený uprostřed. Bez něj to nemá smysl, bez něj je církev nesmyslná.