Nalezneme ho v okruhu Dvanácti apoštolů – ve výčtu je vždy jmenován na pátém místě, tedy
dosti blízko k Pánu. Avšak nedoprovází jej na horu proměnění jako nejbližší učedníci a
v Písmu vůbec najdeme nemnoho jeho přímých výroků a činů. O jeho původu se dočteme, že
podobně jako Ondřej a Petr pocházel z galilejské Betsaidy a snad byl též rybářem.

Těch nemnoho střípků a slov však skládá obraz pozoruhodné a mezi Hebreji té doby snad i dosti
netypické osobnosti – spatřujeme před sebou střízlivého, spolehlivého realistu. Nedere se do
popředí, ale jeho slovo má svoji váhu. Když jeho přítel Nathanael zapochybuje, že by z Nazareta mohl
vzejít mesiáš, Filip, evidentně povznesený nad jakékoli pohoršení, jej suše vyzve: „Pojď a podívej se!“.
Když jej sám Kristus zkouší otázkou, kterak nasytit hladový zástup, je Filipova opověď věcným
odhadem: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého alespoň něco dostalo.“ Avšak
když Ježíš vzápětí vydá pokyn k rozdělení nicotných pěti chlebů mezi zástup, stává se bez odmluvy
spolu s ostatními apoštoly prostředníkem zázraku.

Jako jeden z prvních židů pochopí univerzálnost Kristova poselství a je bez rozpaků ochoten k němu
uvést řecké poutníky. Pak si ovšem vyslouží pokárání, když se svojí neochvějnou logikou požádá
Krista: „Pane, ukaž nám Otce a víc nepotřebujeme!“, neboť nepochopil, že Ježíš a Otec jsou jedno.

Později po vzoru svého Pána káže evangelium opovrhovaným Samaritánům, a toto veleúspěšné dílo
opustí na pokyn Ducha, který ho přivede ke křtu prvního etiopského učedníka. A právě jej pak Duch
sám zázračně uchopí a přenese jinam – spatřujeme tedy zázračného realistu.

Tak to je s každým, kdo opravdově následuje Krista. Nemusí přestat být realistou. Jen jeho realismus
dostane křídla.