Text evangelia na 16.4. je J 20,19-31

Na zvěst o Ježíšově vzkříšení reaguje Tomáš radikálně (v řečtině zdvojeným záporem – česky bychom řekli „To si piš, že neuvěřím!“) Vždyť Ježíš přece zemřel – a co je jistějšího než smrt?! Dokud si nesáhnu do jeho ran po ukřižování, tak si buďte jistí, že neuvěřím! O týden později Ježíš přišel opět mezi učedníky a Tomáš byl s nimi. „Tak si sáhni, Tomáši, pojď.“ Nesáhl si – v textu tomu vše nasvědčuje. A přece uvěřil.

Víra se v našem příběhu nerodí z důkazů, ale ze setkání. Důkaz je zakotven v minulosti. Důkaz odsouvá naději na vedlejší kolej. Důkaz nevěří.

Naopak víra není minulostí limitována. Víra hledí do budoucnosti a hledí do ní s nadějí.

Na žádost Tomáše o hmatatelný důkaz mu Ježíš nabízí své rány v rukách. Ale pak dodává „nebuď nevěřící, ale věřící“ – nevězí v minulosti, ale nabízí naději do věcí příštích. I my jsme vybízeni, abychom byli lidé víry, lidé naděje.