Jmenuju se Anna-Marie Rebeka, ale nejčastěji mi říkají Mariánko. Nebo taky Rebeko, Máří, Anne-Marie, Aničko,… Narodila jsem se v Plzni a vyrostla v rodinném domku s velikou rodinou a spoustou zvířectva od pejsků, přes potkany, až k ostruhatým želvám, co se dožívají stovky.

Žiju v Přešticích, pořád v tom samým domku, ale už ne s tak velkou rodinou, většina se vdala nebo oženila, nebo prostě odstěhovala, takže teď tam mám pro sebe víc prostoru. Přeštice mám moc ráda, protože to je blízko do přírody i do Plzně, kde studuju a kde mám plno kamarádů.

V životě jsem se na věcech, co se podařily, spíš podílela, než že bych byla jejich strůjcem. Za úspěch považuju tábory, co tady od mých cca 11 let pořádáme, nejdřív s rodiči, teď je organizuje hlavně moje sestra a švagr. Je o ně čím dál větší zájem, a zatímco my jsme byly tady ve společenství se ségrou jediné děti, když jsme sem přišly, a na tábory jsme jezdily s plzeňáky, současní dětští členové sboru nebo Rangers jsou obklopení spoustou podobně starých kamarádů a ještě mají z čeho vybírat. Tak to je krása, sledovat tenhle vývoj a jsem na to asi svým způsobem hrdá.

Baví mě spousta věcí a někdy to je docela náročné, protože se člověk musí rozhodnout, čemu se chce skutečně věnovat. Baví mě kreslit a malovat a fotit, a vůbec prostě vyprávět obrazem. Mám ráda příběhy lidí a ráda je zaznamenávám. Ráda čtu a ráda pozoruju dění okolo sebe. Od toho všeho se odvíjí obor, který studuju. Právě pracuju na bakalářce – na Sutnarce v ateliéru didaktické ilustrace. Taky hodně ráda zpívám a hraju na piano, trochu na kytaru, ukulele a zatím úplně malinko na mandolínu. Líbí se mi experimentovat s tím, co dokážu s hlasem, a ráda zpívám hodně nahlas třeba romské nebo židovské písně. I když teď mě baví i klidnější a jemnější věci.

Věřím, že život nekončí smrtí, a že má hluboký smysl. Věřím, že skutečnou svobodu může člověk najít jedině v Ježíši. A že čím víc jsem s Ním, tím víc se stávám sama sebou.
Taky věřím, že Bůh je Bohem lásky, a že vztah s Ním přináší pokoj, radost a volnost.