Text evangelia na 9.4. je J 20, 1-18 / Mt 28, 1-10

To ráno po velikonoční sobotě byla po Ježíši pořádná sháňka. Všichni ho hledali. Nejen ženy, které přišly ke hrobu pomazat jeho tělo, ale vsadím boty, že ještě horlivěji ho hledaly stráže, kterým z hrobu zmizel.

Stráže ho hledaly, aby se ho opět chopily a zavřely ho. Ale kam? Do hrobu? Do šatlavy? No, to bude asi ještě problém. Ten job jim opravdu nezávidím. Slova anděla je sotva mohla uklidnit: „Vy se nebojte, vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není tu, byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat, kde ležel…“

Pro hledající ženy to bylo jako ve snách – strach je ještě neopustil, ale už jejich srdce zalila veliká radost. A od té chvíle nehledají mrtvého, ale živého. Dokud jsem věřil v Boha, který existuje, byl pro mne jako mrtvý v hrobě. Když jsem uvěřil, že je živý, tak živý, že má co mluvit i do mého života, přepadly mne (stejně jako ty ženy u prázdného hrobu) strach i radost. A radost nakonec zvítězila.