Jmenuji se Radomír, jsem z Plzně. Dalo by se říct, že jsem skladník,
který se snaží číst si Vergilia v originále. To skladničení mi jde líp.

Na samotě v lese – v „nadzámčí“ zámku Kozel. Ujíždím ale do Brd a na
Šumavu, kdykoli se najde čas.

Co se mi opravdu podařilo je dobře se oženit. Díky tomu mám fajn rodinu,
čtyři děti, které mne poslouchají na slovo, když se zrovna trefím do
toho, co mají v plánu. Máme malou rodinnou firmu s dobrým kolektivem
spolupracovníků.
Co bych chtěl dokázat? Nezblbnout z dostatku, být bližní těm, kteří jsou
okolo mě. Větší ambice už nemám.

Jezdím na kole, běhám, v zimě jezdím na běžkách. Má životní cesta vede
lesem a po horách. Nerad se vezu s davem, naopak chci být součástí toho,
když se něco vytváří od nuly, nově. Rád zkouším nové věci.

Věřím Bohu. Tím chci říct, že nevěřím v něco ale věřím někomu. Věřím
Bohu, (mému) stvořiteli, že to se mnou myslí dobře. Ve vztahu k Bohu je
pro mne důležitý právě ten vztah, vzájemnost. Není to jen volání kamsi k
prázdným nebesům. Je to společenství, kdy chvíli mluvím a chvíli
naslouchám – o On nemlčí.