Jmenuji se Petra Mišterová. Narodila jsem se v Plzni, kde jsem žila do svých 26 let. Plzeň mám moc ráda, mám ji spojenou se vzpomínkami na dědečka, babičku, na školní léta i na dospívání, v Plzni mam stále plno přátel.

Nyní žiji už dalších 26 let v Přešticích, kde můj muž zdědil domeček. Přeštice jsou malé městečko mezi Plzní a Klatovy. Celá rodina to má v Přešticích moc ráda, žije se tady dobře, je tu pro nás veškeré zázemí, které rodina s dětmi potřebuje, a hned za domem máme přírodu.

Jednoznačně moje rodina. Mám manžela, který je mi velikou oporou a pomocí, už jsme to spolu vydrželi čtvrt století a máme se rádi. K tomu jsem na svět přivedla šest úžasných dětí, na které jsem opravdu pyšná a jsem babička tří krásných vnoučátek.

Od chvíle, kdy jsem se naučila číst, se mojí vášní staly knihy. Nakupuji knihy, čtu knihy, miluji knihy. Máme knihy všude – v kuchyni, v obýváku, v ložnici, na chodbě, v dětských pokojích… Čtení je asi můj největší koníček. Moc ráda také poslouchám hudbu a chodím na koncerty, ráda zpívám a hraju na kytaru. Baví mě také chodit na výstavy a do divadla. Miluju procházky se svými pejsky a dětmi, okolo Přeštic je krásná příroda, kam denně společně vyrážíme. Učím v nedělní škole a už léta pomáhám na dětských křesťanských táborech. To mě také moc baví, protože mám ráda děti a jsem ráda mezi nimi. V neposlední řadě musím zmínit svoji práci, protože patřím mezi ty šťastné lidi, pro které je jejich práce koníčkem – pracuji jako pečovatelka v denním stacionáři Kristián.
Ale vůbec ze všeho nejraději mám, když se sejde celá naše velká rodina a já mám všechny své lidi pohromadě.

Věřím, že mě Bůh miluje, že jsem tady na světě, protože On mě tady chtěl mít, že to není nějaký neosobní, vzdálený, lhostejný Bůh, ale že je mi nablízku, že ho zajímám, že s ním můžu rozmlouvat a mít s ním osobní vztah a že až jednou zemřu, přijdu do Jeho království. Vztah s Pánem Ježíšem dává mému životu smysl, vím, proč jsem tady a kam směřuji.